V prvním díle tohoto článku se čtenář seznámil se základními pojmy zahraničního obchodu. Díl druhý na teorii navazuje a snaží se vysvětlené termíny zasadit do přehledu vývoje světového obchodu, zahraničního obchodu Evropské unie a zevrubného popisu vývoje zahraničního obchodu České republiky. Třetí díl je zaměřen na institucionální podporu českých exportérů a detailní popis organizací zabývající se touto tématikou.

čtěte také:

Zhodnocení příležitostí českých exportérů od r. 2000 I. část - teorie

Zhodnocení příležitostí českých exportérů od r. 2000 II. část - vývoj světového obchodu a zahraničního obchodu České republiky

Zhodnocení příležitostí českých exportérů od r. 2000 IV. část - finanční krize a její příčiny

Zhodnocení příležitostí českých exportérů od r. 2000 V. část - Analýza

Institucionální podpora českých exportérů

Je zřejmé, že ekonomické a politické aktivity státu jsou velmi úzce propojeny bez ohledu na ekonomický systém či politický režim. Významnou úlohu zde hraje ekonomická diplomacie jednotlivých zemí a to i u těch států, jejichž ekonomika nemá významný světový vliv. Je patrné, že čím je světový význam ekonomiky větší, důležitost ekonomické diplomacie dané země stoupá a naopak. Hlavním cílem ekonomické diplomacie je, aby důsledek této činnosti vedl k jednoznačnému zvýšení dlouhodobého hospodářského růstu a s tímto jevem následně spojené nižší nezaměstnanosti. K dosažení výše stanoveného cíle je nutná podpora od domácích institucí. Tyto instituce pomáhají domácím exportérům a zvyšují příliv zahraničního kapitálu. Jednotlivé státy vysílají do zahraničí své diplomaty, kteří získávají informace o potenciálních podnikatelských příležitostech a rizicích, o konkurenčním prostředí a o legislativních omezeních podnikání v dané zemi. Mimo sběr informací se diplomaté starají také o prezentaci podnikatelských subjektů své země, ať již formální cestou pomocí domácích a zahraničních institucí, tak také cestou neformální pomocí získávání kontaktů pro domácí podnikatelský sektor. Stát se v rámci podpory růstu exportu orientuje hned v několika oblastech [25], [Svatoš 2009] :

• Podpora domácích exportérů
• Podpora investic
• Zastupování zájmů domácího podnikatelského sektoru
• Organizace pro propagaci kultury a cestovního ruchu
• Organizace pro podporu incomingového cestovního ruchu

Podpora domácích exportérů

Na zvýšení celkové domácí produkce, mají velmi významný vliv vývozní aktivity, zejména pak u menších zemí, kde je orientace na vývoz nutná k dosažení dlouhodobého růstu ekonomiky. Tuto snahu ovšem v mezinárodním obchodě brzdí různá tarifní či netarifní opatření. Stát se v této problematice snaží exportujícím podnikům poskytnout pomoc pro překonání, případně zmírnění těchto překážek. Hlavním nástrojem státu je poskytování informací o situaci, tedy o příležitostech a rizicích na trzích cizích zemí. Stát při velkém zájmu o proniknutí na cizí trh mnohdy poskytne přímou finanční dotaci a pomůže tak exportérům uhradit náklady spojené s proniknutím na tento trh. Vývoz je dále ze strany státu podporován různými pojištovacími a úvěrovými službami v případě, kdy tyto služby nejsou poskytovány privátním sektorem. Důležitým úkolem vlády je také pomocí sítě zahraničního zastoupení a dalších institucí podporovat propagaci domácího podnikatelského sektoru na cizích trzích.

Podpora investic

Podpora investic je z podledu národního hospodářství jedna z nejdůležitějších činností státu. V případě ekonomik otevřených zahraničnímu kapitálu je nutné, aby stát posiloval přiliv zahraničních investic do domácí ekonomiky a také podporoval investiční aktivity domácích podnikatelských subjektů v zahraničí, pouze pokud tato investice přinese lepší zhodnocení vloženého kapitálu, než případná investice v ekonomice domácí. Stát má v tomto ohledu několik nástrojů, jak přilákat zahraniční investory. Jde především o poskytování různých pobídek a úlev. Ty pak většinou mají podobu finanční spoluúčasti na investičních nákladech, daňových prázdnin pro příjmy plynoucí z realizované investice, zlevnění nákladů na pracovní sílu apod. Velmi důležitou roli zde hraje státem bezplatně poskytované informace, které napomáhají zahraničním investorům získávat různé kontakty na dodavatele a odběratele, vytipovat vhodné lokality pro investici a celkově získat přehled o investiščním prostředí. O tuto činnost se starají státem pověřené agentury.

Zastupování zájmů domácího podnikatelského sektoru

Stát disponuje celou řadou nástrojů, kterými chrání a propaguje zájmy domácích podnikatelských subjektů v cizích zemích. Mezi tyto nástoje patří dojednávání bilaterálních dohod, zastupování na multilaterální úrovni v rámci různých mezinárodních organizací a také využívání neformálních kontaktů s představiteli cizích statů na nejrůznějších úrovních. Pojem bilaterální dohoda vznikla z latinského bi- = dva, latus = strana. Je to nejčastější mezistátní dohoda, která řeší obchodní či politické vztahy mezi dvěma stranami. Většina mezinárodní diplomacie dnes probíhá na bilaterální úrovni. Příkladem může být smlouva mezi dvěma zeměmi, výměna velvyslanců, státní návštěva atd. Dalším typem dohody je dohoda mnohostranná čili multilaterální. Po 1. světové válce systém bilaterálních dohod začal nedostačovat. Proto vznikají mnohostranné dohody v rámci Společnosti národů a po 2. světové válce vzniká mnohostranný systém dohod, který zahrnuje např. GATT a OSN. [5]

Existují tři druhy jednání, do kterých jednotlivé země EU vstupují:

• Bilaterální jednání se subjekty, se kterými EU dosud žádné rámcové smlouvy nedojednala, a jednání, které jdou nad rámec takovýchto dohod.
• Jednání s patnery EU o formování společné obchodní politiky. Zde jednotliví zástupci hájí zájmy svých podnikatelských subjektů.
• Jednání jako člen EU při řešení problémů společné obchodní politiky EU. Zde se řeší různé technické a zdravotní normy u exportovaných výrobků, právní ochrana zahraničních investic, subvence, veřejné zakázky, daně a cla apod.

Organizace pro propagaci kultury a cestovního ruchu

Důležitý prvek v ekonomické diplomacii hraje propagace kultury a jazyka dané země. O tuto propagaci se starají pověřené instituce, centra, nadace apod. Není vyjímkou, že tyto organizace, v závislosti na finanční možnosti státu, zajišťují výuku domácího jazyka. Dokončení tohoto programu je pak podloženo uznávaným certifikátem znalosti. Dále např. pořádají nejrůznější akce na propagaci kultury dané země, podporují studentskou a vědeckou mobilitu včetně poskytování stipendií a vědeckých grantů a také kulturní výměny. Tyto instituce mají velmi významný vliv na ekonomické zájmy státu. Snaží se vybudovat na mezinárodním poli příznivou image dané země, přiblížit světu svoji kulturu a v neposlední řadě získat mezi příslušníky jiných národů příznivce s možností využít potenciálních zahraničních kontaktů.

Organizace pro podporu incomingového cestovního ruchu

Přijmy z cestovního ruchu tvoří v mnoha zemích význámný příjem do státního rozpočtu. Na poli cestovního ruchu ale panuje vysoká konkurence. Státy jednotlivých zemí tedy zřizují instituce, které se snaží danou zemi propagovat u zahraničních potenciálních návštěvníků a spolupraovat se soukromými subjekty operujícími na poli cestovního ruchu. Tato propagace má také vedlejší efekt. V případě dobré zkušenosti zahraničních návštěvníků se zlepšuje image dané země a poté je větší pravděpodobnost, že zahraniční investice bude směřována právě do této země. Dále výrobky těchto zemí jsou na trhu mnohem úspěšnější, než u zemí s pochybnou pověstí.

Ekonomická diplomacie a proexportní politika v České republice

Ekonomická diplomacie je usnesena vládou v Koncepci zahraniční politiky ČR.

“Péče o ekonomický rozměr dvoustranných vztahů je jedním z prioritních úkolů českých zastupitelských úřadů v zahraničí. Činnost ekonomických diplomatů se bude zaměřovat na vytváření podmínek pro rozvoj konkrétních obchodních kontaktů a na podněcování zájmu zahraničních investorů o přímé zahraniční investice v České republice.” [28] Součástí ekonomické diplomacie zůstávají také jednání představitelů státu, vysokých státních úředníků i podnikatelských misí.

V multilaterální rovině ekonomické dimenze zahraniční politiky je cílem České republiky upevňovat své postavení v organizacích jako je OECD, SB, MMF, WTO apod.

Česká republika by měla dbát na přísné uplatňování environmentálních a sociálních standardů odpovídajících mezinárodním závazkům i požadavkům národní legislativy. Důraz je kladen na zvládnutí problematiky celosvětového charakteru a potenciálních rizik cestou prosazování a dalšího prohlubování principů udržitelného rozvoje v globálním rozměru.

“Činnost institucí a agentur, zajišťujících plnění podpůrné úlohy státu v oblasti zahraničního obchodu, podpory exportu a přílivu zahraničních investic, bude důsledně koordinována v rámci jednotné zahraniční služby České republiky s cílem dosáhnout co nejrychleji významného zvýšení koncepčnosti a efektivity v této důležité oblasti zahraničních vztahů České republiky. Soustředěná pozornost bude v tomto ohledu věnována také zdokonalování informačních systémů, umožňujících českým podnikům přístup k informacím o obchodních možnostech v zahraničí.” [28]

S příchodem do Evropské unie ztratila Česká republika suverenitu v otázkách týkajících se obchodních otázek a toto rozhodování přešlo do rukou Evropské komise. Obchodní politiku Evropské unie vůči třetím zemím může Česká republika ovlivňovat pomocí ministerského zástupce v radě, která scvhaluje mandát pro vyjednávací pozici komise. Výhodou vstupu České republiky do Evropské unie je otevření trhu veřejných zakázek v zemích EU. Na fungování proexportní politiky se podílí významnou rolí Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tato ministerstva vytváří další podpůrné organizace, především CzechTrade a CzechInvest. České firmy by měly aktivně využívat těchto organizací při prosazování vlastních zájmů, neboť na zahraničních trzích existuje mnoho obchodně-politických překážek (korupční prostředí, preference domácích dodavatelů apod.) a bez diplomatické podpory tyto překážky lze jen obtížně překonat. [Svatoš 2009]

Kodex spolupráce

Je nezpochybnitelné, že úloha Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zahraničních věcí je v otázce zlepšení exportu České republiky a tím i pozice českých podnikatelů ve světě. Ovšem pro lepší komunikaci mezi těmito organizacemi a domácími podnikateli vytváří Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zahraničních věcí “Zásady spolupráce zastupitelských úřadů České republiky s českými podnikatelskými subjekty v obchodně ekonomické oblasti (KODEX)“. V kodexu jsou stanovena pravidla a postupy pro poskytování pomoci českým podnikatelům ze strany zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí. Dále je pamatováno na to, aby generální konzuláty a velvyslanectví při podpoře českých podnikatelů důsledně dbaly na rovnost českých podniků a zároveň svým jednáním neporušovaly mezinárodní závazky a bezpečnostní zájmy České republiky. MZV, MPO získávají a vyhodnocují informace, které jim poskytují velvyslanectví a generální konzuláty a tyto informace, určené především pro podnikatelskou sféru, jsou shromažďovány v aktualizované databázi dostupné na internetových stránkách (www.mpo.cz). Předpokládá se, že podnikatelé maximálně využijí této možnosti a udělají si základní přehled o vybraném zahraničním teritoriu. Toto opatření je zdůvodněno kapacitními možnostmi podporujících institucí, a proto kodex rozděluje zastupitelské úřady do tří kategorií podle rozsahu služeb, které poskytují:

• Generální konzuláty a velvyslanectví bez ekonomických úseků – základní rozsah pomoci a podpory českým podnikatelským subjektům
• Generální konzuláty a velvyslanectví – širší rozsah pomoci a podpory
• Generální konzuláty a velvyslanectví s ekonomickými úseky a s kanceláří zahraničního zastoupení agentury pro podporu exportu CzechTrade v místě - možnost poskytování dalších služeb, které jsou již zpoplatněny, nad rámec předchozích dvou kategorií dle individuálního požadavku podnikatele

Podmínky, které na podnikatele kladou tyto zahraniční organizace, jsou opodstatněné. Jde zejména o serióznost a profesionalitu podnikatele včetně poskytnutí dostatečného množství informací pro ověření této skutečnosti a o reálné požadavky podnikatele vůči úřadům. [7]

CzechTrade

CzechTrade je příspěvkovou organizací Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a součástí státního systému podpory exportu. Byla zřízena 1. května 1997 a jejím hlavní cílem je podporovat české vývozce v jejich exportních aktivitách a napomoci jim tak lépe se prosadit na zahraničních trzích a to bez ohledu na jejich vývozní zkušenosti. Hlavním přínosem pro exportéry je méně komplikovaný a bezpečnější vstup na mezinárodní trhy a s tím spojená úspora času a nákladů. CzechTrade disponuje rozlehlou sítí zahraničních zastoupení 33 zahraničních kanceláří s působností v 35 zemích. Znalost místního prostředí, důležité kontakty a bohaté zkušenosti jsou podnikateli nejvíce ceněny. CzechTrade podporuje celou řadu služeb pro plné uspokojení českých exportérů, a proto se tyto služby postupem času mění podle jejich potřeb. Podnikatelům se dostává od bezplatných služeb v podobě poskytnutí základních informací o zemi, včetně nejdůležitějších kontaktů na potenciální odběratele, dále obchodně-ekonomické konzultace o podnikatelském záměru až po služby placené jako průzkum trhu a zjištění zájmu o potenciálně nabízený produkt. [12]

CzechInvest

Koncem roku 1992 byla založena státní příspěvková organizace CzechInvest podřízená Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Tato agentura se stala významným přínosem pro českou ekonomiku. Hlavním úkolem této organizace je pomocí svých služeb a rozvojových programů přimět zahraniční podnikatelské subjekty investovat v České republice. CzechInvest cíleně podporuje ekonomiku České republiky prostřednictvím malých a středních podnikatelů a pomocí podnikatelské infrastruktury, inovací a získáváním zahraničních investic z oblasti výroby, strategických služeb a technologických center významně podněcuje její konkurenceschopnost na mezinárodních trzích. CzechInvest zastřešuje celou oblast podpory podnikání ve zpracovatelském průmyslu z důvodu zjednodušení komunikace mezi jednotlivými subjekty (stát, podnikatelé a Evropská unie). K tomuto účelu využívá prostředků ze státního rozpočtu a z rozpočtu Evropské unie. Do roku 2003 bylo hlavním cílem CzechInvestu propagace České republiky jako ideální lokality vhodné pro přímé zahraniční investice a následná pomoc zahraničním investorům s realizací stanovených projektů v oblasti výroby výzkumu a sdílených služeb. Hlavním zájem byla vybraná odvětví zpracovatelského průmyslu, především výroba automobilů a elektronika. Dále pak chemický průmysl, mikroelektronika a farmacie. Díky světovému trendu je poslední dobou také zájem o řadu jiných průmyslových sektorů např. letecký průmysl, biotechnologie a zdravotnická technika a také o strategické služby (centra zákaznické podpory, finanční a účetní služby) a výzkum (technologická centra). Organizace CzechInvest se od svého založení podílela na více než 771 investičních projektech v celkové hodnotě 542 miliard korun. Těmito investicemi mělo postupně vzniknout přes 153 tisíc přímých pracovních míst. V oblasti průmyslu v České republice nejčastěji investují firmy z Německa (20 %) a z České republiky (17 %). CzechInvest podporuje rozvoj domácích podniků, které mají zájem zapojit se do dodavatelských řetězců nadnárodních společností. Souhrn těchto výše uvedených činností výrazně přispívá k rozvoji celkového podnikatelského prostředí.  [9], [Svatoš 2009]

Hlavní služby CzechInvestu [9]:

• informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele
• implementace dotačních programů financovaných EU a státem
• formální poradenství k projektům
• správa databáze podnikatelských nemovitostí
• podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem
• pomoc při realizaci investičních projektů
• zprostředkování státní investiční podpory
• AfterCare – služby pro zahraniční investory, kteří již působí v České republice, podpora při reinvesticích

Česká centra

Česká centra jsou samostatnou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR. Vznikla při založení České republiky, tedy roku 1993. Celkem spravuje 24 českých center v 21 zemích světa, ve kterých je cílem organizace, podle Statutu ze dne 30. 6. 2004, prezentovat Českou republiku v zahraničí především v oblasti kultury, obchodu, vzdělávání, cestovního ruchu a poskytování informačního servisu o České republice. Mimo výše uvedené oblasti, podporují Česká centra také proexportní politiku a pomáhají při rozvoji vnějších ekonomických vztahů. Konkrétně jde především o poskytování obchodně-informačního servisu, o organizování prezentací firem v prostorách Českých center a také o zajištění zveřejňování firem v odborném zahraničním tisku. Informační servis je zajišťován především Českým centrem-Českým domem v Moskvě. V ostatních zemích působení jsou poskytovány pouze prvotní informace a kontakty na primární zdroje informací. Naopak zahraničním subjektům je nabízena možnost uveřejnění poptávky v databázi určené českým exportérům a také vstup do databáze nabídek a poptávek českých firem. Celkově se tedy v zahraničí snaží Česká centra upoutat zájem široké veřejnosti a prezentovat Českou republiku jako solventního obchodního partnera s pevnými demokratickými a kulturními základy. Další rozvoj a současný stav organizace je shrnut v dokumentu Koncepce činnosti. [13]

CzechTourism

Česká centrála cestovního ruchu (ČCCR) je příspěvkovou organizací Ministerstva pro místní rozvoj ČR zřízena v roce 1993 za účelem propagace země na zahraničním i domácím trhu z pohledu cestovního ruchu.

K propagaci České republiky je určeno 26 zahraničních zastoupení CzechTourism po celém světě. CzechTourism podporuje Českou republiku např. ve formě reklamních kampaní v zahraničních masmédiích, vydáváním prospektů a jiných propagačních materiálů a také spravuje webové stránky www.CzechTourism.cz (určeny pro odbornou veřejnost) a www.CzechTourism.com (určeny pro laickou veřejnost). [10]

Dalším důležitým úkolem agentury je podpora jednotlivých regionů ČR ve formě realizování seminářů, regionálních prezentací apod. Dále analyzuje trh cestovního ruchu, motivaci příjezdu zahraničních turistů a také důsledky, které vedly k jejich úbytku. V roce 2003 byla uvedena nová koncepce, která zužuje rozsah působnosti agentury na 5 oblastí: hrady, zámky a historická města; zdravá a aktivní dovolená; zlatá Praha (trojí pojetí: historická, kulturní, pro mladé); lázně: místo pro odpočinek a potěšení; církevní památky a poutní místa. Všechny zmíněné aktivity CzechTourismu směřují k rozvoji cestovního ruchu s cílem zajistit maximální příjem z incomingového cestovního ruchu a odpovídající míru jeho příspěvku do celostátního HDP, ukazatelů zaměstnanosti/nezaměstnanosti a role v regionálním rozvoji a ochraně krajiny. [11]